Marcela Čapuchová
Co o sobě říci? Vlastně ani sama dost dobře nevím, jaká jsem… prostě miluji život, lidi, přírodu, miluji krásně zbarvený a voňavý podzim a nadějné, silné, svěží a zelené jaro.
Mám ráda život na vesnici, divadlo, filmy, hudbu, hory a turistiku, šití i výrobu šperků, ráda jezdím s mužem na motorce a koukám okolo… je toho mnoho a ještě, doufám, bude.
Jsem vodnář, vzdušné znamení, velmi rozlítané. Vodnáři milují změnu, nemohou bez ní žít, jsou tak trochu (já dost) střelení, kreativní, často se na věci dívají jinak. Vodnář je idealista a snílek. Jakmile se jejich život zastaví na jednom místě, byť i na malou chvilku, hned začnou být znudění, otrávení a mají pocit, že jen marní čas. Jsou impulzívní, bohémové, plní jiskřivých, vzrušujících nápadů, a přitom často puntičkáři, frčí si životem podle nálady, mají často prapodivné koníčky. Jakmile se Vodnář pro něco rozhodne, už s ním nehnete, musí být stylový a originální, nechce být jedním z davu.
Jako dítě jsem byla velký introvert, milovala jsem český jazyk, literaturu, jazyky, jinými dětmi obávaný sloh a slohové práce mě naplňovaly očekáváním vlastních příběhů či jiných útvarů, rodící se v mé mysli, následně vyplouvajících na povrch ve slovech, větách, odstavcích, stránkách….
Účastnila jsem se recitačních vystoupení a soutěží, zpívala jsem ve školním sboru, nadevše mi však byly knihy. Nezaměnitelná vůně knihy a šustění stránek, bylo pro mne útěkem z reality do světa snění a příběhů, které jsem vášnivě prožívala společně s hrdiny románů a příběhů.
Proč ochotnické divadlo? Protože vodnář a protože konečně mohu. Po mládí, které uběhlo úprkem, založení rodiny, výchově dcerky, menších či větších životních kotrmelců, mám nyní milující rodinné zázemí se skvělým mužem (náš báječný technik Renda) a dětmi. Dohromady to čítá tři úžasné, nyní již dospělé děti a zbývá čas i na koníčky. Láska k českému jazyku a literatuře a na druhou stranu chuť a touha pokořit trému a stydlivost, která mě úporně provází celým životem a bezva parta úžasných lidí, bez kterých to nejde, to vše mě poutá k ochotnickému divadlu. A jakožto rodačku z Nového Jičína, tak přímo zde.
Je to celé náramné kouzlo. Fascinuje mě, jak se ze stránek se scénářem stává něco, co má příběh, humor, myšlenku, něco, na co se dá koukat, něco, čím lze někoho potěšit a rozesmát. Kouzlo, kdy člověk smí vybočit z běžného života a vžít se, byť i dočasně, do postavy a příběhu někoho jiného…