Rádi se s vámi podělíme o vaše dojmy.
Vystoupení divadelní hry Klid a prachy se konalo v Beskydském divadle Nový Jičín ve čtvrtek 31.1.2019 v 19 hod.
autor: Zdeněk Šmejda
režie: Viktor Dudák
hráli: Zdeněk Šmejda, Dagmar Kolářová, Viktor Dudák, Gabriela Bajerová, Alena Kupková, Josef Jansa
nápověda: Josef Jansa
Odkaz na reportáž regionální televize POLAR:
Nová hra Divadla bez portfeje u diváků uspěla
Recenze pana Ing.arch. Zdeňka Klose, předsedy spolku
BODLÁK Bernacké Ochotnické Divadlo z.s.:
Předně bych chtěl celému souboru pogratulovat k úspěšnému zvládnutí včerejší premiéry.
Ze zkušenosti vím, že to není zdaleka samozřejmé a vyžaduje to obrovské úsilí a synergii všech zúčastněných.
Klobouk dolů, dali jste to a tím završili podle mého soudu novou etapu ve vašem souboru, a to autorské představení od „A“ až po „Z“.
Já představení chápu jako komediální nadsázku – kritiku současné společnosti, zejména pak konzumního stylu života topícího se v nicotných problémech mimo jiné ovlivňovaných všude přítomným sexem, jehož klasická misionářská úloha je spíše potlačena ve prospěch rozmarnosti, podobně jako je veden život všech protagonistů.
U nich navíc shledávám značnou míru sobeckosti, neboť nikdo z nich si neklade otázku, zda jeho osobní radost a uspokojení, k němuž chce každý svojí cestou dospět, je dostačující pro jeho šťastný život? Zkrátka nikdo se neptá, zda se umíme radovat i z věcí obecných? Majících obecný prospěch, sloužících více lidem, rodině, komunitě, firmě, společnosti a to i když nám osobně třeba nic nepřinesou nebo dokonce něco vezmou (například čas). Životní zkušenosti říkají, že ta správná a opravdová radost, vychází z nalezené harmonie mezi individuálním uspokojením a obecným prospěchem.
Jsou-li váhy v našem životě trvale nakloněny jedním či druhým směrem, jde spíše o disharmonii či nesoulad, který nám těžko může dávat jistotu, energii a sílu k dalšímu plnohodnotnému životu.
V tomto smyslu chápu představení jako kritiku nízkosti a přízemnosti (Klid a prachy), s níž je ochotna se smířit stále větší část naší populace. Bohužel.
Žánrově bych představení zařadil mezi konverzační komedie, které jsou textově obvykle velmi náročné a vyžadují i správné načasování (=timing).
S těmito skutečnostmi všichni herci poctivě bojovali a díky ochotnickému entuziasmu je také úspěšně zvládli. Jinak drobná textová škobrtnutí považuji za příjemné zpestření náležející k ochotnickému divadlu.
Ke zvážení bych doporučil délku představení, jehož zkrácení by mohlo prospět dynamice hry.
Ještě jednou děkuji za pozvání a tedy i za možnost shlédnout práci vašeho ochotnického souboru a porovnat ji s naším pojetím ochotnického divadla.
Přeji vašemu souboru mnoho úspěšných repríz a hodně spokojených diváků.
S úctou, Zdeněk.
